14.3.2019

Tři kameníci otesávali kameny. Poutník procházející kolem se jich zeptal, co dělají. První kameník odvětil: „Otesávám kámen.“ Druhý řekl: „Vydělávám si na živobytí.“ A odpověď třetího muže zněla: „Stavím katedrálu!“

A jak nahlížíte na svou práci vy? Pokud patříte mezi ty, pro které je představa pondělního rána noční můrou, pak zkuste pro příště změnit uvažování a naladit se na motivační notu – třeba vzpomínkou na naše předky. Ti by nám totiž možná záviděli. Čeho si na rozdíl od nich můžeme vážit?

Pracujeme 40 hodin týdně

Zdá se vám těch osm hodin v práci nekonečných? Buďme rádi, že se píše letopočet 2019. Není to totiž tak dávno, co lidé trávili „robotou“ každý den dvanáct či čtrnáct hodin – to když ve druhé polovině devatenáctého století nastoupila průmyslová revoluce a továrny potřebovaly uspokojit obrovskou poptávku. Roční rozsah práce činil 3000 hodin.

Máme volné víkendy

Pátek jako vysněný konec týdne je také relativně novou záležitostí – ještě naši rodiče byli zvyklí na pracovní soboty, ty totiž vláda zrušila teprve v šedesátých letech minulého století. Pracovalo se dokonce o Štědrém dnu dopoledne. A třebaže žijeme v zemi s křesťanskou tradicí, kde je neděle vyhrazená odpočinku, poslední den týdne si takový status rozhodně nenesl od počátku. Neděli jako oficiální den pracovního klidu zavedli českoslovenští politici až v roce 1905.

Máme vyšší platy

Při pohledu na výplatní pásku se tomu možná bude jen těžko věřit, ale za své dnešní mzdy si koupíme víc, než před třiceti lety. Projdeme-li statistické údaje, zjistíme, že za minulého režimu to s těmi cenami nebylo tak slavné, jak se dnes často tvrdí. Tak například nové auto si dnes pořídíte za deset průměrných měsíčních platů, zato před rokem 1989 jste na něj museli šetřit více než dva roky (26 měsíců). Pokud přepočítáme průměrnou výplatu roku z 1988 a 2012 a zahrneme inflaci, zjistíme, že s výjimkou některých manuálních profesí si polepšili takřka všichni zaměstnanci – například lékaři dnes berou o 129% víc.

Dětská práce je tabu

Nejmladší generace si s oblibou stěžuje na „galeje“, které pro ně představuje pravidelná školní docházka. Ve skutečnosti by měla být ráda, že do školy vůbec může chodit. Podle různých statistik totiž po celém světě stovky milionů dětí nejen že nemají příležitost získat vzdělání, ale už od útlého věku jsou nuceny pracovat. V Evropě to je dnes něco nemyslitelného, ovšem ještě na konci 18. století tvořily dvě třetiny zaměstnanců britských továren právě nezletilí pracovníci. Obdobná situace panovala ve Spojených státech. V současnosti je nejvíce pracujících dětí hlášeno z Indie, nicméně statistiky zahrnují pouze ty případy, kdy tito zaměstnanci dostávají za svou práci alespoň minimální výplatu. Reálná čísla proto budou daleko vyšší.

Ženy mohou na mateřskou

Dnes bereme jako samozřejmost, že v případě těhotenství automaticky následuje mateřská dovolená – pro zaměstnavatele je to dokonce povinnost. Snadno tak zapomínáme, že ještě generace našich prarodičů se z této výsady těšit nemohla. U nás byla uzákoněna až v roce 1950, a to nejprve na dobu 18 týdnů, později se prodloužila na současných 28 týdnů. S možností zůstat s dítětem doma více než jeden rok jsou přitom české matky v rámci Evropy jedny z mála – například Švýcarsko nepovoluje ani jeden týden a v řadě zemí (například Velká Británie či USA) sice mateřská dovolená funguje, ale bez nároku na náhradu mzdy.

Najděte si práci, kterou budete milovat.