24.10.2018

Diskriminace se do naší slovní zásoby dostala relativně nedávno, ale například v Americe se tento výraz pro „vyloučení ze společnosti“ používá už téměř čtyři sta let. Sami jste tento výraz jistě mnohokrát použili, nebo byl dokonce použit proti vám. Víte však, co diskriminace doopravdy (podle zákona) je a – což je možná ještě důležitější – co diskriminace není?

Diskriminací se rozumí nerovné jednání vůči jednotlivci nebo skupině lidí. Nemůžete tedy diskriminovat město nebo firmu, pouze občany či zaměstnance. Typickým příkladem diskriminace je inzerát typu „přijmeme mladou servírku“. Inzerent totiž jasně porušil právo na práci, když a priori odmítl všechny mužské uchazeče a také ženy, které mu nepřijdou dostatečně mladé. V tomto případě se však jedná pouze o nepřímou diskriminaci, která je sice protivná, ale soudit se kvůli ní můžete jen těžko.

Takzvaná přímá diskriminace už je ale něco jiného. Kdyby vám váš zaměstnavatel kupříkladu řekl, že máte padáka, protože už vám bylo padesát let, šlo by o jasný ageismus, tedy diskriminaci na základě věku. V médiích se často setkáváme s nerovným zacházením založeným na pohlaví (ženy berou na stejné pozici méně peněz než muži), na národnosti, rase nebo etnicitě (šikana příslušníků romské či vietnamské menšiny), ale také kvůli náboženství nebo sexuální orientaci. Špatná zpráva je, že diskriminovat vás může téměř kdokoli kvůli téměř čemukoli. Dobrou zprávou však zůstává, že vždy, když dojde k zásahu do vaší důstojnosti, stojí stát na vaší straně.

Poněkud v šedé zóně, kam zákon nesahá, stojí pozitivní nebo také reverzní diskriminace. K tomuto jevu dochází, pokud je znevýhodněným lidem či skupinám poskytnuta nějaká výhoda, která má původní nevýhodu kompenzovat. Kritici těchto postupů však namítají, že pozitivní diskriminace je stále jenom diskriminace, ale paradoxně staví do nevýhodné situace zbývající zaměstnance nebo občany, kteří jsou ve většině. Kuriózní případ se odehrál na začátku století v Americe, kde magistrát města – ve strachu z nařčení z diskriminace – přijal do hasičského sboru několik zájemců černé pleti, přestože neprošli výběrovým řízením. Několik bělochů (ale také Hispánců) s podstatně lepšími výsledky testů magistrát zažalovalo a Nejvyšší soud USA rozhodl v jejich prospěch.

V neposlední řadě bychom měli zmínit obtěžování, které je také jedním z poddruhů diskriminace (i zde je totiž důsledkem újma na důstojnosti). Právě sexuálního obtěžování se týká v posledních měsících proslulé hnutí Me Too, které si klade za cíl rozšířit povědomí veřejnosti o obtěžování, ale také o sexuálně podnícených násilných činech. Hnutí mělo i negativní následky, mimo jiné právě pozitivní diskriminaci, někdy zvanou eufemisticky třeba „vyrovnávací opatření“. Muži ve vysokých manažerských pozicích odmítali povýšit atraktivní ženy, protože se báli, že budou obviněni ze sexuálního obtěžování.

Jak asi správně tušíte, i zákonem dané právo na práci má své hranice. Žena v pokročilém stádiu těhotenství nesmí vykonávat povolání, při kterém by kupříkladu stěhovala piana, ani kdyby po tom sebevíc toužila. Stejně tak osmnáctiletý nedostudovaný řezník nemůže žalovat nemocnici, která ho nepřijala na post primáře neurochirurgie. V obou případech by soud rozhodl, že bylo jednáno v souladu se zákonem a k diskriminaci nedošlo, protože požadavky zaměstnavatele byly rozumné a vaše důstojnost neutrpěla ránu vinou nerovného jednání.

 

A co plánujete vy? Najít si novou práci?