25.9.2018

„Šichta má skoro devět hodin, to dvě tři kuřpauzy unese. Stejně tady trčím dennodenně i o svátcích. Kdyby mi aspoň proplatili přesčasy…“ Shrnuli jsme v těchto větách prakticky celý váš profesní život? Nevěšte hlavu, v poslední době se v plném proudu rozjela kampaň za kratší pracovní týden. Možná se brzy dočkáme a přestaneme v práci trávit polovinu života, aniž bychom zároveň přišli o své peníze. Jak by zkrácení pracovní doby mohlo vypadat v různých oborech? Máme se vůbec na co těšit?

Když během průmyslové revoluce zaměstnavatelé nakoupili drahé stroje, museli svoje zaměstnance nutit pracovat mnohdy i šestnáct hodin denně. Jiní zase chodili do práce sedm dní v týdnu. Pořád. To se zaměstnancům přirozeně příliš nelíbilo, a tak začali vyjednávat. Nejprve se pracovní týden zkrátil na maximálně 80 hodin, přibližně o sto let později – po druhé světové válce – na pouhých čtyřicet. (Ačkoli například Češi pracují reálně o hodinu déle, právě kvůli zmíněným přesčasům; čísla navyšují také podnikatelé.) Francie v roce 2000 zavedla pětatřicetihodinový pracovní týden a Německo se nedávno dostalo dokonce na dvacet pět! Kdy je řada na nás?

Podle českých odborových svazů už brzy. Odhadem ve dvou třetinách českých firem se podařilo směny zkrátit na osm hodin, během kterých probíhá i pauza na oběd. Kdyby tuto drobnou změnu přijaly všechny firmy, dostali bychom se hned na 37,5 hodiny týdně. Další hodiny by se daly ušetřit zaváděním nejmodernějších technologií do zkostnatělých pracovních postupů. Částečně se tak už děje v trendu, který je někdy nazýván čtvrtou průmyslovou revolucí nebo zkráceně „Průmysl 4.0“. Jeho základní principy by se daly shrnout do hesel „co může udělat stroj, ať udělá stroj“, popřípadě „co se dá vyřídit přes internet, ať se vyřídí přes internet.“

Představte si sami, kolik práce by si mohly ušetřit učitelky, kdyby existoval software, který sám zkontroluje a opraví písemky. O kolik minut dříve by mohl jít domů zelinář, kdyby nemusel každou cibuli složitě markovat na kase. Tyto příklady mohou znít infantilně, ale lze je snadno aplikovat i na největší korporace. Vždyť se před námi rozprostírá úžasný nový svět internetu věcí a umělé inteligence. Být líný ještě nikdy nebylo tak pokrokové…

Najdou se však i tací, kteří na celou tuto záležitost nahlížejí skepticky. Podle nich mnoho firem nedokáže na nové trendy digitalizace zareagovat dost pružně a budou svoje zaměstnance stále nutit do přesčasů. Bohužel však nebudou mít na jejich proplácení a ve výsledku může dojít na nejhorší: propouštění. Krátká pracovní doba může v lidech také vyvolat pocit, že zvládnou klidně dva pracovní úvazky, a opět se tak dostanou do spirály přesčasů, stresu a celkové životní rozmrzelosti. A pak je tu také odvěká obava lidí, že kvůli strojům přijdou o práci. V krátkodobém horizontu je tato obava samozřejmě oprávněná. Ohlédněme se však za posledními dvěma stoletími a uvidíme zkrácení pracovní doby na polovinu a nevyčíslitelný nárůst životní úrovně.

Neztrácejte čas – začněte hledat.