24.7.2018

Trapným momentům se prostě nedá vyhnout. Můžete se před odchodem do práce stokrát ujistit, že máte dokonale rovně uvázanou kravatu a z účesu vám netrčí jediný vlas, ale pak vás někdo upozorní, že jste si za rozbřesku pravděpodobně nasadili každou ponožku jinou. Pokud používáte na pracovišti společenskou obuv, snadno se to stane i s botami. A jednomu našemu kolegovi se dokonce podařilo přijít do redakce úplně bez bot! Údajně si je obvykle nazouval až v autě, tentokrát ale odjel bez nich…

Velmi častým strašákem jsou emaily a elektronická komunikace obecně. Vždyť kolikrát jste už museli někomu napsat “Ups, špatné okno!” Sám autor článku byl kdysi svým (dnes již pochopitelně bývalým) šéfem požádán o napsání svého prvního úvodníku. Než mu ho odeslal, poslal ho i svému kolegovi se slovy: “Nejsem na to úplně pyšnej, ale musí mu to stačit.” Až na to, že ho odeslal rovnou zmíněnému šéfredaktorovi.

I naši čtenáři nám byli dobrým zdrojem tragikomických příhod. Pavlovi z Třebíče se stala jedna obzvlášť politováníhodná. “Na Nový rok jsem dojídal chlebíčky po oslavě a očividně už nebyly nejčerstvější. Celý den mi bylo příšerně, ale šéf mi pochopitelně nevěřil, že je to otrava z jídla. Nedovolil mi vzít si volno hned první den v roce, a tak jsem musel přijít. Pozvracel jsem hned první zákaznici, která se přišla podívat do našeho showroomu. Ale aspoň mě pak konečně pustil domů.”

Nejmenovaná zaměstnankyně nejmenované firmy vypráví: “Upřímně, sama nevím, co přesně se tehdy dělo.” Její příběh dokazuje, že firemní večírky se mohou naprosto vymknout z kontroly. “Z vyprávění jsem však obeznámena s tím, že mě našli na toaletě s kalhotkami u kotníků. Mísa byla ucpaná toaletním papírem a všude byla voda. Probudila jsem se druhý den na gauči naší personalistky.”

I když vám to může připadat jako věčnost, i na váš trapas se jednou zapomene. Také vás může utěšit skutečnost, že se takovéto situace nevyhýbají ani vysokým manažerům. Jeden třeba kýchnul při večeři s důležitým klientem. To se může jevit jako drobnost, pokud zrovna nemáte plnou pusu krevetového koktejlu, kterým poprskáte klientův oblek i obličej. Závěrem se ještě vraťme k personalistkám – jedna zvlášť proaktivní koupila své kolegyni ořechový dort k narozeninám. Kolegyně byla alergická na ořechy. 

Trapasy na pracovních pohovorech by vydaly na samostatný článek. Napadlo vás ale někdy, jak moc “mimo” mohou být ti, kdo vám kladou otázky? Jak byste se vypořádali s dotazy typu “Víte, co je to Lidská stonožka?” nebo “Byli byste ochotní jít kvůli své vysněné práci do vězení?” Myslíte si, že jsou vaše historky ještě trapnější? Podělte se o ně s námi i s ostatními čtenáři v komentářích!

A pak si najděte práci, která vás bude bavit.