18.4.2018

Je tady další várka oblíbených hlášek a historek z výběrových řízení.  Že nervozita a napětí plodí nejednu komickou situaci, to se k vlastní smůle (či naopak štěstí – podle toho, jaký byl nakonec výsledek) přesvědčil nejeden kandidát. S odstupem času většina z nich na nepříjemný zážitek vzpomíná s humorem. Tak dost řečí, pojďme rovnou na ně.

Nejsem moc cítit?

Pěkně horké chvilky zažil uchazeč na pozici obchodního zástupce ve firmě vyrábějící stavební materiál. Čekání na povolení vstoupit do kanceláře personalisty se nepříjemně protahovalo, a tak se pochopitelně stupňovala i uchazečova nervozita. Zatímco na chodbě čekal, až bude vyzván, pro jistotu opakovaně kontroloval, jestli vypadá jako ze škatulky. Jako naschvál se asistentka objevila právě ve chvíli, kdy preventivně přičichával ke svému podpaží (tou dobou již poznamenanému viditelnou skvrnou od potu). Netřeba dodávat, že takhle si první dojem budoucí zaměstnanec zcela jistě nepředstavoval. Naštěstí byla asistentka diskrétní a o trapném okamžiku před nadřízeným taktně pomlčela.

Se zápachem souvisí ještě jedna historka. Jejímu protagonistovi se stalo osudným, že si cestu do budoucího zaměstnání krátil přes park a nevědomky přitom šlápl do psího exkrementu. Ve spěchu si ničeho nevšiml, takže celá nepříjemnost vyšla najevo v tu nejméně vhodnou chvíli: jakmile se usadil naproti personalistovi a jal se odpovídat na jeho otázky.  Ve chvíli, kdy budoucí šéf a jeho asistentky začali podivně krčit nos a nenápadně se rozhlížet, měl kandidát jasno, že tenhle pohovor zrovna slavně nedopadne.

Hlavně si zjistěte, kam se to hlásíte

Chybička se samozřejmě může vloudit a personalisté by měli brát v úvahu, že uchazeči se mohou nervozitou občas přeřeknout nebo zakoktat. Ale ani extrémní stres by neměl způsobit takové „faux pas“, jako je kompletní ztráta paměti. I to je však možné – důkazem budiž zkušenosti hned několika oslovených náborářů. Ti vzpomínají třeba na to, jak někteří ze zájemců o místo zapomněli, jak že se to vlastně jmenuje ta společnost, do které se hlásí. Stalo se to třeba Martinovi žádajícímu o místo kontrolora kvality ve farmaceutické firmě. „Měl jsem v tom týdnu více pohovorů na obdobné pozice. Abych předvedl, jaký mám přehled, začal jsem vždy vyjmenovávat produkty dané firmy. Sebevědomě jsem se pustil do odříkávání a teprve ve chvíli, kdy naproti sedící personalisti začali zdvihat obočí, mi došlo, co se stalo. Samozřejmě, že se mi to v tom stresu popletlo a vychvaloval jsem výrobky konkurence. No, nadšení zrovna nebyli…“

Překvapivě často se pak v horkém křesle ocitne kandidát, který je sice perfektně naučený odpovídat na otázky jako podle učebnice, podcení však jednu z důležitých součástí přípravy: zjistit si jméno svého potenciálního zaměstnavatele. Čtyřiačtyřicetiletá Marcela vypráví, jak si naběhla, když žádala o místo manažerky prodeje v obchodě s obuví. Aby nic nespletla, připravila si pro jistotu na lísteček všechny potřebné informace: adresu firmy i jméno personalisty. Tahák strčila do kapsy a nevšimla si, že tam má ukrytou obdobnou nápovědu z minulého výběrového řízení. Paní Havlíčkovou pak po celou dobu oslovovala jako Dvořákovou, a když se na nedorozumění přišlo, byl tak rozhozená, že celý zbytek pohovoru nebyla schopna říci kloudnou větu.

Všemu pak rozhozený uchazeč nasadí korunu ve chvíli, kdy není schopen si vzpomenout, jaké že silné stránky o sobě uvedl. „Napsal jsem o sobě, že pracuji rychle a práci odevzdávám vždy s předstihem. V rámci pohovoru bylo za úkol vypracování zkušebního úkolu a já – dodnes nevím, jak je to možné – jsem na něj dočista zapomněl. Takže když jsem dorazil na místo a byl jsem dotázán, jak jsem se popasoval se zadanou prací, dovedete si asi představit, jak ve mně hrklo. Měl jsem tehdy co vysvětlovat,“ vzpomíná na nepěknou zkušenost Mirek. Asi nepřekvapí, že práci nakonec nezískal.

Přijít pozdě, „zvorat“ něco tak samozřejmého jako podání ruky (ano, i to se bohužel stává – stačí mít zpocené dlaně), být přistižen při mírném přikrášlení pravdy… To všechno se sice děje běžně, personalisté však ne vždy disponují nekonečnou trpělivostí. Tak si neberte příklad z výše uvedených perliček a držíme palce, aby zůstalo jen u čtení a zrovna váš pohovor proběhl na jedničku!

A pak si najděte práci, která vás bude bavit.