4.4.2017

„Bez touhy něco předat člověk snad ani nemůže učit…“ říká dvaadvacetiletý David, student Pedagogické fakulty UK v Praze se zaměřením na IT. Očekávání přístupu vyučujících a nároky na jejich práci ale vždycky nebyla zdaleka taková. Dvoudílný seriál k příležitosti Dne učitelů vás provede světem pedagogů.

Labyrint školy a ráj srdce

Den na počest vyučujících se v České republice slaví 28. 3., což z nás dělá výjimku. Světový den učitelů se od roku 1994 slaví 5. října. Proč je to u nás jiné datum než ve zbytku světa? Onen 28. březen připadá na výročí narození Jana Amose Komenského (28. 3. 1592). Jedná se tedy o poctu Učiteli národů. Učiteli, který vymezil prostor, v němž se moderní pedagogika pohybuje dodnes. Právě jím se bude zabývat první část seriálu. Jaké Komenského zásady přežily? Nejsou některé jeho metody špatně chápány?

Budeme si hrát na školu…

Fenoménem například zůstává zneužívání jeho termínu „škola hrou“. Tím rádi argumentují lidé, kteří tvrdí, že vzdělání nemá být něco namáhavého. Škola hrou ale rozhodně neznamená hraní si ve škole. Tedy alespoň u Komenského ne. Samotný spis Škola hrou je divadelním zpracováním učebnice Brána jazyků otevřená. Pojednává o vyučování jako o práci „na jevišti“. Hra u Komenského znamená zapojení scénické formy dialogu mezi učitelem a žáky. Ta každého žáka nutí k neustálé pozornosti. Pro představu přikládáme krátkou ukázku přímo ze samotného spisu:

UČITEL: Pojď sem, hochu, uč se být moudrým.
HOCH: Co je to být moudrým?
UČITEL: Všemu, co je potřebné, dobře rozumět, všecko dobře konat, dobře vyjadřovat.
HOCH: Kdo mě tomu naučí?
UČITEL: Já s boží pomocí.
HOCH: Jak?
UČITEL: Provedu tě všudy, ukáži ti všecko, pojmenuji ti všecko.
HOCH: Hle, tu jsem! Veďte mě ve jménu božím.
UČITEL: Především se musíš naučit jednoduchým zvukům, z nichž se skládá lidská řeč, které dovedou vydávat živočichové a které tvůj jazyk umí napodobovat a tvá ruka může malovat. Potom půjdeme do světa a budeme pozorovat všecky věci. Zde máš živou a hlasnou abecedu.

„Plavání je pro děti pohyb nevhodný“

Divadlo jako takové přitom Komenský kritizoval a převzal z něj pouze vnější formu. Stavěl se také proti uvádění římských komedií ve školách. Myslel, že mohou kazit mravnost dětí a ne je kultivovat. To dnes považujeme minimálně za úsměvné.

Naopak právě u Komenského se setkáváme s požadavkem rozšíření tělesné výchovy jako předmětu povinné školní docházky. Některé hry a tělesné výkony považoval za dobrý prostředek k osvěžení mysli a upevnění zdraví. Podporoval tedy formy pohybu jako běh nebo skok. Naopak zatracoval například plavání, nebo šerm.

Brána jazyků otevřená i pro dívky

Komenského názory jsou zřetelné i na obecnějších věcech. Poprvé definoval pojem školní rok, prázdniny a školní týden. Tvrdil, že ve třídě by měly být děti stejného věku a stejné úrovně znalostí. Vzdělávat se mají bez ohledu na to, z jakého pochází města nebo zda jsou z bohaté, či chudé rodiny. Upozorňoval na důležitost vzdělání u dívek. Byť podle něj měly chodit jen do obecné školy (dál už bylo vzdělávání pouze pro chlapce), jedná se z tehdejšího pohledu o názor pokrokový.

Kladl důraz na to, aby bylo postupováno od lehčího k těžšímu, od všeobecného ke zvláštnímu. Vzdělání rozdělil do čtyř stupňů, podobným těm, jaké známe dnes. Škola mateřská měla být přístupná pro všechny děti do šesti let. Od šesti do dvanácti let navazovala tzv. obecná škola, kterou měly navštěvovat chlapci i dívky. Pouze nadaní chlapci ve věku dvanáct až osumnáct let mohli navštěvovat školu latinskou. Ti nejnadanější završili svoje vzdělání na akademii ve dvaceti čtyř letech.

Ve druhém díle seriálu se zeptáme přímo studentů Pedagogické fakulty a samotných pedagogů například na to, jak vnímají Komenského postavu. Co je podle nich z jeho metod aktuální, co naopak zastaralé? Dozvíte se jejich názory na žáky, učitele či školský systém.

Text: Marek Blažíček

Chcete také učit?